Co je meditace?

Meditace je prostředek k transformaci mysli. Jedině prostřednictvím meditace je možné mysl tvarovat, formovat a navádět žádoucím směrem. Je to vědomá snaha změnit vzorce, jakými mysl funguje. Meditace je jedna z nejlepších věcí, kterou pro sebe můžete udělat.

Zklidnění a poté zaměření

Mysl můžeme meditací nejprve zklidnit (fáze šamatha) a následně ji koncentrovat na stanovenou problematiku nebo předmět (fáze ekaggata). Buddha doporučoval 40 vhodných předmětů meditace, přičemž mezi ty základní patří zejména sledování dechu nebo například meditační pozorování plamene svíčky. Můžeme také nechat mysl ve stavu klidného spočívání nebo naopak analyzovat konkrétní událost.

Trpělivostí a pravidelností při praktikování meditací se postupně odbourávají mentální znečištění, která zatemňují čiré a jasné vědomí. Cvičením v jejich odsouvání se přibližujeme k intuitivnímu vhledu do pravé podstaty jevů, tedy jejich pomíjivosti, bezpodstatnosti a neuspokojivosti. Toto přiblížení je pro nás prozatím jen dočasné, neboť mentální znečištění se zase vrátí. Jejich trvalé vyhasnutí (osvícení) je náročná cesta, která je nám nejspíš ještě vzdálená.

Pocit štěstí

Pokud při meditaci pociťujeme štěstí nebo vnímáme, že nám a potažmo ostatním meditování přináší užitek, jsme na začátku. Postupně zjistíme, že meditační zkušenost je něčím neosobním, že to nejsme my, kdo proces meditace střeží a kontroluje a že v celém procesu není žádné „já“. Ze začátku se takové zkušenosti mohou objevovat jen zřídka, s postupem času a trpělivou meditací se ovšem prohlubují, zvýrazňují. Tyto zkušenosti nám odhalí moudrost (pradžňá), která změní pohled na sebe sama.

Zjistíme, jak je to s naší přilnavostí k jednomu a odtažitostí k druhému. S tendencemi rozdělovat věci do kategorií, na hezké a škaredé, příjemné a nepříjemné. Dojdeme ke zjištění co je „ego“ zač a jestli je generátorem různých úrovní utrpení.

Mysl jako voda v řece

Když se někdo ptá proč by měl meditovat, nejraději používám příměr mysli k vodě v řece. Představte si řeku s širokým korytem, kterým protéká voda, jenž nemá žádnou větší sílu, protože je rozprostřená do velkého prostoru. Když bychom koryto zúžili, stejné množství vody se koncentruje do menšího prostoru a rázem nabírá nevídanou sílu.

Stejně tak je to i s naší myslí, o jejíž transformaci nám jde především. Roztěkaná mysl, zastřená mentálními znečištěními, skákající z jedné myšlenky na druhou, pozorující mnoho vjemů a informací, které k ní během dne přicházejí, se nachází v širokém korytu. Ze všech stran se ji snaží zaujmout mnoho věcí a energie rozprostřená takto široce nemá žádnou velkou sílu. Večer si pak mnoho lidí sedne nebo lehne a hledí do prázdna, jakoby zužovali koryto řeky. Když meditujeme, zmenšujeme šířku koryta, kterým protéká energie naší mysli a tím pádem nabírá velkou sílu. Úplně stejně jako voda v úzkém korytu řeky.

Výsledky meditační praxe se mnohem lépe sledují a dostavují, pokud pracujeme s energií, jejíž síla je koncentrovaná a protéká úzkým korytem naší mysli. Takovou energii pak můžeme efektivně využít a směřovat ji tam, kde je potřebná.

S myslí bez síly, která proudí širokým korytem, se pracuje špatně. Proto tedy meditujeme a proto je meditační soustředění jedinou možností, jak transformovat mysl.


“Osvícení můžeme dosáhnout jen cvičením v meditaci. Neexistuje žádný jiný způsob, jak transformovat svou mysl.”

Jeho Svatost Dalajlama XIV.